Domov pro seniory Slunečnice | 8.4.2011

Minulý pátek (8.4.2011) měl ICF Present už pátou akci.Tentokrát jsme navštívili domov pro seniory Slunečnice, kde se náš sešlo celkem 8. V domově je přes 250 seniorů a přestože mají skvělý personál, není možné se každému věnovat individuálně a ne za každým chodí pravidelně návštěvy. Neudělali jsme nic víc, než to, že jsme 2,hod našeho času věnovali pár lidem, se kterými jsme jeli na procházku a u toho si povídali a poslouchali jejich příběhy…a přesto bylo vidět, že pro ně znamená hodně, když jim někdo věnuje čas a zajímá se o ně. Jsem si jistá, že kromě toho, že jsme něco dali, jsme si každý i něco odnesl!

Zařízení:

Naši uživatelé byli spokojeni, protože i přes veškerou péči
zdravotnického personálu, nemají mnozí z nich více možností jak se dostat na procházku nebo si
popovídat s mladou generací.

Ráda bych touto cestou Renatě i ostatním dobrovolníkům za naše klienty ještě jednou poděkovala,
a byla bych moc ráda, kdyby se tato setkání stala častější.

Naši „presenťáci“:

V prvé řadě to pro mě byla ohromná zkušenost. Myslím, že nám všem dělalo radost vidět veselejší tváře všech lidí, které jsme mohli vzít ven. Mimo jiné jsme se více poznali mezi sebou a vnesli trochu radosti do našich dní. Je skvělé sloužit i mimo církev. Kéž je takových akcí víc:)

byla to fajn příležitost alespoň na chvíli proniknout do prostředi tohoto zařízení a vidět jak to funguje a vypadá, protože máme o domovech pro seniory dost mylnou představu

Bylo zvláštní uvědomit si, jak potřební jsme byli, přestože to byla „jen“ vycházka a povídání si. jak řekl Honza, „máme o domovech dost mylnou představu“, ti lidé jsou často na světě úplně sami, k tomu nemocní a zavření v prostoru, ze kterého sami nemůžou ven. takže i když naše služba třeba nebyla moc vidět, myslím si, že to bylo hodně užitečné a Bohu milé A šla bych zas!!!

pro mě to byla nezapomenutelná životní zkušenost, kterou si vždycky rád zopakuju.
Je těžké popsat jaké pocity se ve mne mísily, když jsem viděl, že jsou obklopeni lidmi a přesto se vlastně cítí strašně sami, bezmocní – dokonce chtějí odejít z tohohle světa.Byl to dost silný zážitek a určitě se tam chci jít podívat znovu

pro mě osobně to je hodně silný zážitek. Nedovedl jsem si představit, jak ti lidé žijí a uvědomil jsem si, že oni jsou celé dny zavření a zabraní do svých myšlenek.
Na jednu stranu jsem měl radost, že jsme ta byly a na druhou stranu jsem si uvědomil, že ti lidé jsou zavislý na pomoci ostátních. Mnozí z nich vypadali smutně a za svůj život hodně zažili a hodně viděli.
Rád tam půjdu kdykoliv znovu, protože věřím tomu, že ti lidé mají co říct a hlavně můžeme jim tak na chvíli přinést změnu a svěží vítr do jejich života